Povídka L1990
Dnes já poprvé
přidat se k nim.
Já součástí být.
Já silný prý být.
Ono to začít nejprve nuda.
Šli já, papa a Randuish.
Šli já, papa a Gonduish.
Monduish nešel.
Tortilla nešel.
Přešel jsem je a šel první pak.
Nejprve do hustého lesa zabřednout.
Pak další lesisko potkat.
Les obejít my,
když v tom já spatřit to.
Byl to monster.
Monster tak velký.
Robotické pařáty tam nebýt.
Kuřecí madla to nemít.
Já neznat to co bylo.
Já stal a nehýbat.
V tom velký šíp proletět mě kolem.
A slyším hlasy a Gonduish je tu.
On říkat, ty zalézt, toto nebezpečné.
Víc už nevědět, a nevidět.
Vím jen, že papa nadávat.
On tvrdý být, já prý hloupý.
Já myslet ale, že on hloupý.
Gonduish říkat, že on hloupý.
Randuish říkat, že on hloupý.
Tortilla já nevidět.
Monduish já nevidět.
Téhož dne večer,
já šel řychťystovat.
Prý moc mladý být.
Já pouze deset let.
Dnešek měl být velký den,
ale já monster neporazit.
Monster být prý kamarád.
Monster být zdrojem síly.
Sílu jíst a pozřít.
Kdo neumět porazit ho,
ten nezasloužit pro komunita.
Komunita tvrdá být.
Já trénovat musím.
Já zítra vstanu.
Já zítra monstera porazit.